Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Daniel Landa v Impulsech Václava Moravce

7. 4. 2008

Daniel Landa v Impulsech Václava Moravce



Obrazek



Pokud někdi nestihl rádiový rozhovor Václava Moravce s Daniel Landou na rádiu Impuls, tak tady si ho můžete přehrát.

Přehrávejte ZDE

Tady si můžete přečíst přepis daného rozhovoru Dana Landy s Václavem Moravcem.

Nejen o jedné hře, která se před uvedením stala předmětem vášnivých debat, bude tento rozhovor. Pozvání k mikrofonu do Impulsů Václava Moravce na Rádiu Impuls přijal zpěvák, skladatel, textař a herec Daniel Landa.


Jeho jméno provokuje hlavně kvůli minulosti. Podle svých slov se stává obětí mediálního tlaku. Mediální tlak podle něj vede k politické hysterii. Řeč je o Danielu Landovi. Hudební kritik Josef Vlček říká v rozhovoru pro Rádio Impuls, že zpěvák Daniel Landa je jedním z výjimečných úkazů české hudební scény, a dodává:
„Tak jako dobrý herec umí prostě tu svoji roli velmi dobře hrát. Drží si prostě jenom tu svoji tvář, jenom tu svoji cestu," říká v rozhovoru pro Rádio Impuls hudební kritik Josef Vlček.

Teď se Daniel Landa chystá uvést novou hru nazvanou Tajemství zlatého draka. Stane se tak v Mahenově činohře Národního divadla v Brně. Proti uvedení této hry se ale ozývají někteří brněnští zastupitelé.

Vítejte v nejposlouchanější rozhlasové stanici v zemi, hezký dobrý den.
Dobrý den a od šesti hodin dobrý večer.

Danieli, byl jste na vojně?
Nebyl. Mám modrou knížku, za socialismu jsem nenastoupil na vojnu kvůli zdravotnímu stavu, tak nějak se to nechá říct.

Přitom jste muzikantem, kterého mají rádi vojáci. Vzpomínám si, když jsme společně byli před začátkem druhé války v Iráku v Kuvajtu, kde čeští vojáci, protichemická jednotka z Liberce, čekali na zahájení války v Iráku, vzpomínáte na to?
Vzpomínám si na to, byl to úžasný zážitek a určitě služba v armádě roku 2001 nebo 2008 nepřipomíná úplně službu v armádě v roce, já nevím, 80, kdy jsem měl nastoupit na vojnu. Takže to je něco úplně jiného a pro mě...

Považujete se za zpěváka, že vstupuji do vaší řeči, ozbrojených sil? Protože neviděl jsem tak nadšené publikum jako ony vojáky v Kuvajtu.
Já myslím, že to je do značné míry dané tím, že moje tvorba je ovlivněná extrémními zážitky, jako je ježdění v autě, havárie vlastně při těch závodech, thajský box, což je velmi tvrdý sport, takže oni tuhle emoci znají z cvičení, z různých těch, a myslím si, že jsou to jakoby... je to emoce, kdy často musíte překonat sám sebe, a myslím si, že v těchto složkách, jako je armáda, záchranáři, hasiči, policie, je určitě spousta lidí, kteří ten pocit dobře znají a...

Není to i o autoritativní organizaci a organizaci s řádem?
Ne, ne, ne, to určitě ne. Ty moje písničky celkem jsou tam tohoto prosty.

Když začnu z těch mnoha desítek dotazů, které přišly na Daniela Landu, z vašich textů krom jiného je znát, že máte rád zbraně. Jak se těšíte na americko-ruský radar?
Nevím, co k americko-ruskému, nevím, který to úplně je ten americko-ruský radar, každopádně mám poslední dobou, a to zejména i kvůli tomu, že jsem si to prodělal sám na vlastní osobě, já pomalinku přestávám rozlišovat mezi pravdou a lží, takže se mi velmi těžko takhle složité otázky hodnotí. Nejsem přesně orientován, neorientuji se přesně v té problematice. Nevím, jestli nám to víc přidá nebo víc ubere, říkám...

Jako občan ale na to nemáte názor? Tím, že těžko rozlišujete mezi pravdou a lží?
Mám na to názor, ale je to jenom intuitivní pocit a já bych rád nevydával intuitivní pocit za názor. To znamená, aby se tím nikdo neřídil, takto to chci říct, ale můj intuitivní pocit mi říká, že bych raději evropský radar a evropskou nějakou silovou strukturu, která si hlídá svoje území a třeba pronajímá Americe nějaký takový radar, na kterém se dohodla, že bude mít, a to si myslím, že by bylo daleko příznivější v kontextu s vývojem naší země. Ale nejsem politik.

Co se vám vybaví, když se řekne slovo provokace?
Provokace? Tak já myslím, že určitě je to moje tvorba, protože když se pohybujete svým vkusem na hranici vkusu nebo dalece za hranicí vkusu jiných, vy to víte, ale vlastně už provokujete jenom tím, že tvoříte. To znamená, už vaše existence je provokací, tak v podstatě bych to tak nazval.

Provokujete rád?
Provokuji tím, že žiji tak, jak žiji. To znamená, že moje cesta je pro mnohé lidi provokativní, můj styl, moje oblékání, moje vidění světa mnoho lidí provokuje. Já to vidění nemám proto, abych lidi provokoval.

Vy to nečiníte záměrně? Je to vedlejší produkt života Daniela...
Ne, ne, ne, já se velmi bavím a už třeba vím, že určitý design bude provokovat, ale mně se ten design líbí a nevolím ho proto, abych provokoval. Tady se nám spojilo příjemné s užitečným a někdy v případě větších mediálních nedorozumění příjemné s neužitečným.

Co teď máte na mysli? Jaké mediální nedorozumění?
Ale teď mám na mysli mediální nedorozumění, kdy vy řeknete na tiskové konferenci, že nápis na vašem (linci Merkurius) je konotace na alchymii a 14 dnů poté vyjde spekulace o tom, že to není Merkurius, ale Merkur, ale vlastně Merkur oběhne planetu za 88 dní, ale vlastně 88 je HH a vlastně je to Heil Hitler. A toto přetiskla všechna seriózní média a dělají mi velkou rotyku ve sponzorech, dělají mi velkou paseku v osobním životě. Ale je to něco tak absurdního, že se na to téměř nedá rozumně reagovat, jo?

Když jste v rozhovoru pro Magazín Mladé fronty Dnes odpovídal na otázku, koho byste dnes volil, tak jste odpověděl doslova: „Co se týče politických stran, nabídka je obdobná jako kdysi v sovětském obchodu s masem." Dovolte…
No já jsem byl v Sovětském svazu kdysi a přišel jsem tam do obchodu a tam to maso v obchodu s masem vůbec vlastně nebylo, byly tam jenom nějaké hráškové konzervy a pak tam byla zavařovaná zelenina a samozřejmě já jako, mě, třeba nesnáším zavařovanou zeleninu, ale třeba hrášek mi jako chutná, ale není to pořád maso. A tak bych to přirovnal tady k tomu politickému režimu nebo systému. Tak je tady hrášek, který jím, ale to maso tady nevidím.

V té souvislosti se nabízí otázka, zda do toho sovětského obchodu chodíte, rozumějme, zda chodíte volit?
Chodím volit, ano, kupuji hrášek. Neboť mi chutná nejvíc z toho, co mi nechutná.

Co to je za hrášek? Můžete pojmenovat?
Tak teď to byl hrášek ODS.

A zklamal vás tento hrášek? Šel byste na jiný?
Víte, ono je to hrozně těžké hodnotit. Já to nemůžu říct, já můžu říct, že mě zklamává nebo nezklamává mediální vystupování nebo mediální obraz jednotlivých hráčů, ale co se týče hodnocení, ono se asi, myslím, dost těžko vládne, ať už těm vpravo, nebo vlevo, když vlastně oni vládnout pořádně jako nemohou, protože musí neustále plnit nějaké ústupky, nějaké dohody, nějaké něco, takže já jsem opravdu zmaten a nevím. Všechno se ukáže jenom z dlouhodobého hlediska, jenomže bohužel po 20 letech nikdo ty vidle nevezme a nepřijde píchnout do zadku toho, kdo byl před 20 lety vinen. Já si myslím, že bychom měli mít nějakou zlatou knihu a tam si to zapisovat a po těch 20 letech volat ty lidi k zodpovědnosti. Ty čtyři roky jsou krátká doba, myslím, a parlamentní systém tak, jak ho my využíváme, není dostatečně, myslím, již výkonný.

Vy jste v tom citovaném rozhovoru pro Magazín Mladá fronta Dnes vyloučil, že byste se seriózně zabýval vstupem do politiky. Zároveň to byla jedna z nejčastějších otázek, kterou vám kladli posluchači Rádia Impuls.
Je to čas od času, když není na Žižkově kde zaparkovat a prostě všude je prázdno, protože je neděle a policie odtahuje auta, tak to jsou momenty, kdy vás to třeba na pět vteřin napadne a říkáte si, já to změním, toto není možné, ale samozřejmě nejednalo se o seriózní úvahy. Spíš si myslím, že mým úkolem je nabízet politikům vize, žádat je o koprodukci na těch vizích prostě a ať už to jsou... a nabízet jim je jako lidem, kteří jsou volení zástupci…

Jakou vizi jste naposledy nabídl nějakému politikovi?
No, tak já teď jsem žádnou nenabídl, protože teď jsem 15 let dopilovával jednu, kdy obsah jsem měl, ale chyběla forma. Po tom, co jsem se pokusil několikrát najít formu, která nebyla úplně ta nejsprávnější, tak si myslím, že formu jsem teď našel a myslím si, že určitě budu obcházet politiky s nějakým nápadem...

Teď máte na mysli Zlatého draka?
No samozřejmě, jo? Je to, myslím si, že jsem vymyslel nejlaskavější formu nějaké nabídky a to je hra. Laskavějšího nic neznám…

Zatím se to tak ale nejeví, alespoň z těch reakcí, protože vy jste se stal předmětem politických sporů zatím v Brně, a to tamních zastupitelů, protože právě v Brně, konkrétně v Mahenově činohře Národního divadla se má 21. listopadu uskutečnit premiéra vaší nové hry Tajemství zlatého draka, vy jste jejím spoluautorem. Vy doslova říkáte, že: „Politická hysterie kolem mé osoby je důsledkem mediálního tlaku, který na mě zejména v posledních týdnech vyvíjejí novináři."
Jaké máte vysvětlení pro tu zmíněnou politickou hysterii a mediální tlak?
Tak, já si myslím, že jestliže někomu budete stokrát opakovat, že dotyčná osoba je nacista a všechny věci, které dělá, vidíte skrze nacistickou optiku, kterou si tam dosazujete, tak samozřejmě to podvědomí, to už je v podstatě ataka, denní ataka nebo pravidelná ataka do podvědomí a v tom podvědomí vám ten odér zůstane...

A tím, že jste si to způsobil sám?
Já jsem se k některým věcem velmi jasně vyjádřil, přesto to nikdo nechce slyšet a víte, mně to je v podstatě jedno. Řeknu vám to úplně takhle. Když udělám liveshow Čaroděj, tak potom vyhodnotím ty výsledky, protože já se lidí přímo zeptám na některé věci...

Jako například?
Jako například, jestli mají chuť, abych nadále s takovýmito projekty setrvával v České republice, mají-li je za natolik kontroverzní, že je ohrozí nebo že je ohrožují, tak já jsem ochoten i s celou svou rodinou prostě vstát a odejít do nejistoty, protože nechci jednak být předmětem toho, aby se kvůli mně lidi prali v hospodách, jako už se to párkrát ke mně doneslo, a ani nechci žít v zemi, kde se mě někdo bojí, to prostě nemám zapotřebí.

A co kdybych vám ale namítl, že vždy bude poměrně silná část společnosti, která Landovi jasně odpoví, že chce jeho projekty, protože máte silnou skupinu vašich fanoušků, že rozdělujete společnost.
To je pravda, ale ve chvíli, kdy to rozdělování je zdravý a zůstává nepolitický, zůstává nějakým způsobem jakoby v únosný míře, tak to je v pořádku, ale to začíná přerůstat únosnou míru. Já dostávám jakoby reakce lidí přímo, některý si uplivávají před vámi, některý vám gratulují a tak dále a ta laťka se posunula někam velmi vysoko. V novinách se píšou lži jak o mojí ženě, tak o našem vztahu, tak o našich majetkových poměrech, tak o mých záměrech do budoucna a vytváří se ovzduší, ve kterým, mně to jako nevadí, ale špatně se mi tvoří a hlavně, hůř a hůř nacházím partnery, který se jakoby neuchylují k té spolupráci kvůli kontroverzi, jo, takže, jak říkám, vyhodnotíme to, podle toho, kolik se mi podaří přesvědčit lidí, tak to vyhodnotíme, teď nejde pro a proti, teď jde, mě zajímá, kolik lidí řekne, tady pro tu zem jsi nebezpečný, a jestliže jich bude hodně, tak já prostě tady nebudu.

A jak to chcete dělat, to všelidové hlasování?
No, všechno jsou SMS, vždyť je to liveshow, vždyť taraty show, to je legrace jenom, jenom já z té legrace vyvodím samozřejmě důsledek.

Když hudební kritik Josef Vlček v rozhovoru pro Rádio Impuls charakterizuje Daniela Landu, pronáší krom jiného i tato slova:
Záznam Josefa Vlčka:
Nikdo z nás netuší, nakolik je ten distanc mezi tou rolí a mezi tou skutečností u toho Landy, jak je velký.

Konstatoval v rozhovoru pro Rádio Impuls hudební publicista Josef Vlček. Pokud by měl Daniel Landa sám popsat distanc mezi tou rolí a mezi skutečnou tváří Daniela Landy, jak by ta charakteristika vypadala?
Já vám řeknu, že po těch letech já už nevím, kdo je Daniel Landa, skutečně, myslím si...

Sám v sobě se nevyznáte?
Vyznám, vyznám, ale nevím, kdo to je. Protože nějaká část, kterou vnímám ten život opravdu, tak ta téměř nemá jakoby emotivní, ta téměř nemá emoce, těžko bych vám to vysvětloval, ale Daniel Landa je i závodník, který na závodech mluví jinak, vyjadřuje se jinak, ale pořád je to Daniel Landa. Jinde je to někdo jiný, zase na thaiboxu je thaiboxer a zase úplně jinak mluví, ale podstata je pořád stejná a neříká jiné věci, užívá jiná slova prostě a takovýchhle Landů je třeba 8, někdo by to mohl nazvat schizofrenií, ale oni spolu velmi dobře spolupracují, jsou to spíš takoví profesní Landové, kteří si na ty dané činnosti hrají, to znamená, já jsem nikdy neřekl, že jsem závodník, ale když to říká okolí, tak moje hra na automobilového závodníka jaksi zaznamenala určitý úspěch, takhle bych to řekl.

Pokud byste měl říci, kdyby nakonec to hlasování, všelidové hlasování o Danielu Landovi dopadlo tak, že by většina lidí řekla odejdi, kam byste šel?
No tak, to je jedno. Zéland, Bavorsko, to jsou dvě takové země, které se mně líbí, protože tam mám rodinu, v jedné, a druhá je mi sympatická, to je úplně jedno, v podstatě dalo by se tvořit, já se už uživím prostě čímkoliv a přijde mi to dobrý, prostě mě by zajímalo...

Není i tohle, co děláte, svým způsobem provokace?
No samozřejmě, že je. Vždyť, helejte, dám vám příklad, udělám liveshow, co to je jednota. Zajdete za 20 chytrými lidmi, to hodně zjednodušuji, řeknete, co si myslíte, že by stálo za to postavit? Já bych navrhoval nemocnici tohoto typu nebo toto, nebo tohoto typu. Řekněme různé objekty, které by Čechům něco úžasného přinesly. Teď 20 moudrých řekne, myslíme si tohleto a najednou se vám vyrojí 10 projektů, 20 projektů v hodnotě třeba 15 miliard, 20 miliard, no a vy řeknete fajn a teď se podívejte, když se dva miliony bude chtít, tak za rok to bude stát, protože na to prostě nasměrujete svůj kapitál a můžete si to postavit.

A co ta námitka, že škol i nemocnic je dost a že by se měly zlepšovat ty stávající, proč tříštit síly?
No, to ať si zlepšují, to je v pořádku. Jenom to je právě specifické, k tomu mi slouží to liveshow, protože to je celé fantazie, jo, to je specifická škola, specifické sportoviště nebo specifická stavba. To liveshow mi bude sloužit k tomu, že budu vysvětlovat, proč je dobré míti takovouto právě zrovna specifickou, no a je to úplně jednoduché. Ti lidi budou mít možnost se sjednotit na nějaké dobré ideji, já nejsem ten, kdo by ty, ať si ty lidi vyberou ty ideje, já můžu jenom na trh myšlenek přinášet ideje a nebo zvát inteligentní lidi nebo ty nejlepší nejlépe k tomu, aby na toto tržiště idejí přikládali vlastní ideje, které já bych potom se pokusil společně s ostatními lidmi zrealizovat, jo, protože mně se nelíbí ten vývoj tady tý země, mně se nelíbí její úloha v Evropě, kterou zatím hraje a kterou podle všeho bude hrát, a páté kolo u vozu je pěkné, ale já bych to chtěl změnit.

Nevytváříte si tím právě prostor pro vstup do politiky a do silnějšího veřejného angažmá?
Ale, já nejsem politik, státy ať řídí někdo jiný, přece úkolem umělce je ty lidi nutit k zamyšlení, nutit k diskusím, uměleckým dílem je prostě provokovat k myšlení, tohle je úkolem, anebo nabízet myšlenky, ale nejhorší pro mě by bylo, kdybych měl někomu něco nařizovat, jo, prostě a politika od toho je. Politika je, podstatou politiky je nařídit, přerozdělit, jenomže já si myslím, že moje úloha je na poli emocí a tam nic nenařídíte, vy nenařídíte lidem, aby milovali svou vlast. Vy jim můžete nařídit, aby chodili řvát jsi Čech, jo, ale ne, aby se snažili, aby ta země vzkvétala, aby se chovali ke svým spoluobčanům tak, aby jim dělali dobře, aby si dělali vzájemně lidi radost, to se prostě nařídit nedá a to si myslím, že tam je prostě můj úkol nějaký.

Jste případně smířen s variantou, že by se ona premiéra 21. listopadu v Mahenově činohře Národního divadla v Brně, tedy vaší nové hry Tajemství zlatého draka, vůbec ani uskutečnit nemusela?
Jestli se neuskuteční, tak už opravdu to bude, to už budu tady setrvávat jenom zuby nehty a toho Čaroděje, to liveshow vydržím jenom zuby nehty, protože jestliže opravdu vám státní instituce jasně dávají najevo, že vy tady prostě tvořit nebudete, a není to poprvé, tak jestliže to má platit i v divadle, tak co tady mám ještě dělat, jako vždyť to je, to už pak je opravdu špatně.

V případě, že by se tedy ta hra neuskutečnila, tak by to byl jeden z důvodů, proč odejít ze země?
Už jenom to, že se to vůbec dostává jako téma zakázat Landu v Národním divadle, že jsou toho plný noviny, už tohleto mně přijde naprosto neuvěřitelný v roce 2008, prostě v konotaci na moje chování a na tvorbu posledních 15 let, to mi přijde neuvěřitelný.

Minulost Daniela Landy, především počátek 90. let minulého století, dráždí. Připomeňme, že Daniel Landa zpíval v kapele Orlík, která měla texty, rasistické texty. Ondřej Cakl, předpokládám, že jste četl Magazín Mladé fronty Dnes, na který jste odpovídal, na otázky Mladé fronty?
Ano.

Tam Ondřej Cakl ze sdružení Tolerance a občanská společnost tvrdí, že kapela Orlík celé hnutí rasistických skinheads nastartovala. Když jste si ta Caklova slova v Magazínu Mladé fronty přečetl, co jste si pomyslel?
Já si o tom nemyslím nic, protože pan Cakl je další z řady lidí, kterého nezajímá ta problematika do detailu, protože jinak by třeba zvedl telefonní sluchátko a řekl: Já jsem pan Cakl, zajímal by mě aktuální stav myšlení pana Landy, a dal by tomu ty dvě hodiny, zkusil by nepředjímat lež, když mu odpovídám, protože opravdu je mi úplně... nepotřebuji panu Caklovi, nevím, proč bych mu měl lhát, zrovna jemu, a kdyby si dal tu práci, tak by se třeba dozvěděl mnoho informací a toto je pro mě naprosto diletantská práce, ať už od novinářů, nebo od pana Cakla.

Dovolte, abych tedy navázal na vaše slova. Podle společnosti Člověk v tísni aktivita neonacistů v Česku roste. Aktivista Pavel Eichler v rozhovoru pro Rádio Impuls říká, že nejsou problémem skinheadské koncerty, ale veřejné demonstrace a pochody:
Záznam Pavla Eichlera:
Každý měsíc přibude nějaká nová internetová stránka a díky tomu se daří oslovit čím dál tím víc lidí, především takových těch mladých, nerozhodnutých. Ti potom dorazí na tu demonstraci a bez zaváhání si vezmou do ruky schwarzweisrot prapor s nápisem Národní odpor.

Říká v rozhovoru pro Rádio Impuls aktivista Pavel Eichler. Co si Daniel Landa myslí o současném neonacistickém hnutí v Česku?
Já bych rád promluvil, co se týče, nechci mluvit jenom o neonacistech, protože jestliže mluvíte o neonacistech, je potřeba zmínit o druhou část radikální mládeže, to znamená i antifašisty, jo?

Ale například Komunistický svaz mládeže byl zakázán rozhodnutím soudu...
Jestliže, podívejte se, já nejsem policista, nejsem specialista. To znamená, je tady nějaká skupina lidí, kterou já platím z daní, platí velmi, velmi vysoké daně, to zdůrazňuji, a byl bych rád, aby ten, koho platím z daní, tyto věci řešil. Myslím si, že není řešením zakazovat jakékoliv demonstrace, ani zleva, ani zprava, protože je čitelný soupeř, to znamená, vidí se, co kdo jak kde, prostě může se to monitorovat, to je jedna věc. Už vůbec bych nechtěl, aby se jakékoliv demonstrace účastnili nějací protivníci, chodili se tam rvát, to si myslím, že prostě není v pořádku, jo?

Ale děje se to.
Děje se to, a proto by to měla řešit asi kompetentní místa. Mně se, říkám, už vůbec se mi nelíbí, že se to stává, každá demonstrace se stává bojištěm, jo? Myslím si, že se bojíme svobody slova proto, že nevěříme vlastním lidem, že prostě nevěříme vlastní mládeži. Myslím, že daleko rozumnější, a to se snažím dělat já, než se angažovat v nějakém takovémto jakoby mrzkém prskání je zkusit nabídnout mládeži alternativu, aby směřovala k jiným hodnotám, aby se upnula na jiné hodnoty, na jiné vize, na jiné cíle a neúčastnila se takovýchto pouličních, prostě pseudopolitických nebo předpolitických hrátek.

Co si myslíte o lidech, kteří hajlují a křičí sousloví Nic než národ?
O těch lidech, nechtějte po mně politické vyjádření.

Já chci po vás občanské vyjádření, osobní vyjádření Daniela Landy, vy nejste politik přece.
Já si myslím, že jak na jedné, tak na druhé straně to bude podobné. Prostě ti lidé nedostali dostatek péče, to je prostě všechno, co bych k tomu řekl. Ten vývod potom, já nejsem k tomu, abych, já nejsem od toho, aby řešil důsledky. Mě zajímají příčiny. To znamená, chtěl bych, aby děti vyrůstaly v lepším prostředí. Toto chci řešit. Nechci se soustředit se svojí mocí, se svým vlivem na další přilévání oleje do hořícího ohně, to by bylo velmi nemoudré a velmi hloupé.

Další otázka od posluchače Davida zní: Jak vůbec došlo ke zrození kapely Orlík?
Ježišmarjá, ale to už je nějak hrozně dávno. Každopádně spojovalo nás silné antikomunistické cítění, potřeba se vyjádřit, potřeba se nějak najít, dostat vlastní identitu, tak proto vlastně Orlík vznikl.

Cítíte se, že jste byl deprivován v té době? Že jste byl ochuzen, o něco přišel a...
Nemyslím si, myslím, že jsem o nic nepřišel. Prostě byla to součást vývoje, byla to součást nějaké cesty a myslím, že každá chyba, kterou uděláte, když ji dobře vyhodnotíte, tak ona je pozitivní nakonec. Takže vlastně pro mě...

Považujete toto své období za chybu?
Ano, považuji, ne že období, ale ano, považuji spoustu svých excesů za chybné chování. Ale nemůžu říct, že Orlík bych považoval za chybu. To nemůžu říct. Skupinu Orlík, i když bych to opravdu, jako stokrát, rád bych to řekl, protože vím, že bych jaksi zavřel ústa všem lidem, ale ono to říct nejde, to nejde použít, nemůžu to považovat za nějakou špatnost, protože taková byla tehdy doba a psal se rok 88, 89, 90. Jestli se mě ptáte z dnešního úhlu pohledu, pozor, to je úplně něco jiného. To nemůžete z dnešního úhlu pohledu hodnotit a ono se to často děje. To znamená, nebylo to dobré období, samozřejmě, velmi jsem chyboval, jakoby v situacích různých, v prohlášeních a tak dále a tak dále, v opíjení se, ale koncepčně to nemělo být to, co se z toho dneska dělá a...

Existuje nějaký text, za který byste se z té doby omluvil rád?
Tak omluvil. Já si myslím, že rozhodně Bílá liga třeba nebyla úplně nejlepší nebo respektive do dnešní doby Bílá liga vůbec nepatří. Do roku 89, to jsme nevěděli, že takovéto věci jsou špatné, nikdo nám to neřekl. Teď jsou všichni chytří, my jsme to nevěděli.

zdroj: www.super.cz


ghb2008